Počet úmrtí na 1 vyrobenou TWh v elektrárnách (včetně těžby surovin, jejich dopravy apod.) je 4,1 pro olejové, 2,2 pro uhelné, 1,9 pro plynové, 1,2 pro sluneční, 0,07 pro větrné a 0,005 pro jaderné elektrárny.
Rovněž problematika vyhořelého paliva je neadekvátně a populisticky zveličována. Vyhořelé jaderné palivo je po několikaletém skladování v bazénu vyhořelého paliva na JE umístěno v kontejnerech do meziskladu vyhořelého paliva. Tento mezisklad se obvykle nachází rovněž v lokalitě JE, a palivo je zde skladováno a pod přísným dohledem monitorováno po dobu 50 let. Současné koncepce přepokládají, že poté bude vyhořelé jaderné palivo umístěno do trvalého hlubinného úložiště. Paralelně však probíhá celosvětový výzkum tzv. transmutačních technologií, které by po separaci transuranů a štěpných produktů zajistily další energetické využití "jaderného odpadu". Zcela reálně lze předpokládat, že za příštích 20-30 let se ze strašáka vyhořelého jaderného paliva stane druhotná energetická surovina a potřebná kapacita finálního odpadu k trvalému uložení se o několik řádů sníží.
Písal to síce "bývalý dlouholetý ředitel divize Inženýring ŠKODA Jaderné strojírenství, pracuje nyní jako ředitel Nuclear Safety & Technology Centre" ale aj tak je to celkom zaujímavé čítanie. Minimálne je to slušný protipól Greenpeace propagande.
Jaderná energetika a trvale udržitelný rozvoj
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára