utorok, 24. mája 2016

Jan Burian - ROZHOVOR: S Laďou Zajíčkem (1999)

ROZHOVOR: S Laďou Zajíčkem
Jan Burian



”JSEM PERFEKTNÍ HOMELESS - JÁ NECHCI VLASTNIT!”
ROZHOVOR S LADISLAVEM ZAJÍČKEM
(přepis z televizního pořadu Posezení s Janem Burianem z jara roku 1999)

http://web.archive.org/web/20021216130039/http://pes.internet.cz/veda/clanky/17842_0_0_0.html

O HUDBĚ

JB: Já tě znám jako člověka, který si něco umane, někde se uzavře a začne něco dělat. Zavřel jsi se tam v tom sklepě ve Vítězné ulici, potom ve Všehrdově, a začal jsi organizovat lidi. Jak tě to napadlo?

LZ: No, já nevím, jak bych ti to řekl. Vždycky, tak jako Dalibor začal housti na své housličky, tak mě vždycky nouze naučila něco housti. Mně je jedno, do čeho se pustím. Tím nechci říct, že mám buňky na všechno na světě. Ale dělal jsem toho už v životě několikero, i když se to od sebe zdánlivě všecko odlišuje. A v té době, kdy Husák tady zakázal bigbít, spousta bigbíťáků vzala roha do zahraničí, stali se z nich emigranti a já jsem, blbec, prostě tady zůstal.
Tak ve dvaceti, devatenácti nebo kolika jsem opustil ČVUT, fakultu elektrotechnickou. Jednak jsem nechtěl za žádnou cenu být komunistickým inženýrem. Tam to bylo hrozné. V té škole. Já jsem byl mánička, vlasy kratší než teď, ale furt jsem byl nucen k tomu, abych se ostříhal. A tak dále. Celkové nepříjemné ovzduší, ti lidé tam byli hrozně nesvobodomyslní, prostě si mi tam nelíbilo. Připadal jsem si tam jak někde v koncentráku. Jenže se začal v roce 1967 stavět studentský klub číslo 1 na Strahově. Myslím, že už ani neexistuje. A já jsem při té stavbě lehounce pomáhal. A co se nestalo, ten klub koupil bicí ... jako na bubnování ... do hudby. Já jsem si na ně začal hrát. Díky Beatles a Rolling Stones, kteří mne naučili anglicky, jsem se začal o hudbu eminentně zajímat. Bicí mě přitahovaly nejvíc a tak jsem se na ně v tom klubu učil hrát. Díky tomu prostředí jsem se také uvolnil ode všech ideologií, náboženství, já nevím jakých nesmyslů, konstrukcí, schematismů, a tak dále. Ovšem směrem k odpovědné svobodě - ne k volnomyšlenkářství bez hranic. Prostě jsem začal pociťovat, že všechno, co je destruktivní, je v jádru strašně špatné. Že to opravdu z duše nenávidím. Mimochodem nenávist k destrukci je jediná destruktivní věc, která mě ničí ještě v současné době (smích). A tu destrukci jsem tehdy začal nenávidě. Nenáviděl jsem rasismus, jedním z mých nejkvětších životních kamarádů byl černoch z Mali, který tam studoval. To byl na tu dobu fantastický kytarista, zpěvák, prostě pomalu druhý Hendrix. Taky zpíval ještě s Gottem, dokonce hrál také v jednom českém filmu faráře z Afriky. Nevíš...

JB: Farářův konec?LZ: Farářův konec, jo. Tak tam on hrál toho černocha, co se tam na konci vyskytne. A další můj největší kamarád byl Cejlonec. Já jsem se tam s těmito lidmi strašně sžil, spřátelil. Najednou mě to hodilo do úplně jiné atmosféry, než byla ta zatuchlá komunistická čecháčkovskost.

JB: Jak si vlastně představuješ tu odpovědnou svobodu?
LZ: Myslím si, že je naprosto nezodpovědné dostávat se do jakýchkoliv svazujících uzancí. Prostě nechci nikoho, kdo by mi chtěl velet, ale já nechci velet jemu. To, jak a kam dojdeme ve vzájemné komunikaci, je věcí výměny pohledů, úpravy, bohatosti zkušeností, zkoušek, pokusů, omylů, atd. Ale po té linii, která člověka nějakým způsobem obohacuje. Já to neznám, nevím, jestli zlého člověka obohacuje jeho zloba. Tomu nerozumím. Spíš bych řekl, že to směřuje do nějakého prázdna. Myslím, že existují určité zákonitosti, které v sobě obsahují odpovědnost k existenci všeho, co kolem nás je. Jít proti tomu, bořit a ničit, to je něco, co prostě z hloubi duše nenávidím. Absolutně. O čem jsme to mluvili?

JB: Jak ses dostal do toho sklepa?
LZ: Jo, do toho sklepa. Husák tenkrát zakázal bigbít a já jsem neměl vůbec žádnou šanci hrát hudbu, která mě bavila. Protože já jsem byl ”žuch buch”. Takže jsem skončil u Zagorové, v takové podivné kapele...

JB: To jsem nevěděl..LZ: No. Tam jsem samozřejmě nemohl přežít. Já jsem nemohl hrát ”Bludička Jůlie”…Prostě to nešlo.

JB: Má to hezký rytmus...
LZ: A nevěděl jsem co dál. Tak jsem vzal paličky a zahodil jsem je do kouta. Doslechl jsem se o nějakém Svazu hudebníků, u kterého se nějakým způsobem provozuje hudba. Spíš v něm byli ti dědkové, co hrajou po hospodách, kavárnách, ale byla tu možnost na základě statutu toho svazu založit jakousi divizi nebo subjekt té organizace, ve kterém bylo možno i leccos organizovat, vydávat, atd. Tak jsem se toho okamžitě chytil a založil jsem Sekci mladé hudby. Natiskl jsem si legitimace, orazítkoval a vymyslel jsem si členský poplatek 20 Kčs ročně. A začal jsem obcházet strahovské koleje, které jsem dobře znal, a ukecávat lidi, aby dávali dvacet korun. Protože jsem neměl co jíst, tak se tady přiznávám ke strašnému zločinu, že jsem ty peníze tenkrát utratil za housky, rohlíky a takové věci… Ne, samozřejmě jsem to nerozházel. Ti lidé skutečně peníze dávali, i když dvacka pro studenta tenkrát byla dost. Během pár let to vystoupalo z nuly asi na deset tisíc. Ale to už se samozřejmě pořádaly koncerty, dělaly se komorní vystoupení na Baráčnické rychtě, vydávaly se nějaké další tiskoviny, jako časopis Kruh, knížky, publikace, hezky udělané na křídě…

JB: Frank Zappa?
LZ: Frank Zappa měl vyjít po zrušení té organizace. My jsme tenkrát byli ilegální organizace a v tiskárně byl Frank Zappa. Asi za 250 tisíc, které bylo nutno vysoliti. Těch 250 tisíc se muselo zachránit před estébákama, protože bolševici mohli kdykoli zastavit tisk a celý náklad mě nechat zaplatit doživotním vězením. Už jenom na téhle ”hospodářské kriminalitě” by mě chytli. To byly nervy… ale byly i větší... A oni nás to tedy skutečně nechali odnést na poštu a rozeslat lidem, kteří to měli předplacené. Takže Frank Zappa tenkrát vyšel coby ilegální tiskovina.

JB: Já si na tebe pamatuji jako na člověka, který nás s Jiřím Dědečkem zval, abychom si zahráli na koncertě, tenkrát jsme nesměli v Praze vystupovat. A po koncertě jsi nám dával nějaké peníze, padaly z tebe dvoustovky a stovky a my jsme se na tebe koukali jak na nějakého šílence, který má peníze bůh ví odkud a teď nás tady vyplácí, a tak radši rychle pryč, aby z toho nebyl nějaký průser. To byla dost neskutečná doba. A když skončila ta éra Sekce mladé hudby, bylo jedno velmi důležité období...
LZ: Hele, dvoustovky neexistovaly. To vem’ zpátky...

JB: Tak pětadvacetikoruny, to je jedno. Ještě než to skončilo, tak jsi ještě organizoval ve svém sklepě školu…
LZ: Já jsem vždycky inklinoval k tomu aby z toho, co dělám, byl prospěch pro druhé lidi. Protože já si myslím, že zlo má svět rozdělený 50-50 procent a že nikdy nic nad ničím nezvítězí, i když vždycky v nějakých cyklech, místně atd. něco nabyde převahy. A lidé jsou bohužel s prominutím leckdy takoví blbci, že se strašně nechají oblbnout, naprogramovat si, co udělají, že třeba někoho zastřelí, protože je jiný než oni. Což je úplně absurdní, podívej se třeba na Jugoslávii nebo na to, co se děje v Africe atd. O čem jsme to mluvili? (smích)

JB: Že jsi zorganizoval školu….
LZ: Takhle já se vždycky zakecám...

JB: Už na to máš věk...LZ: Ne, to není senilita, já už jsem to dělal, myslím, hned od narození, že jsem čůral dvěma směry.

JB: Já si pamatuji, že jsi v době, kdy se to zdálo být úplně absurdní, začal školit lidi v různých směrech, prostě sis založil kurzy.LZ: Protože jsem chtěl, aby lidi mohli zase něco nést dál, čerpat z něčeho něco, protože tu tenkrát byla spousta lidí úplně bezcílných.

JB: Oni si našli ten cíl chodit do té tvé Vítězné ulice pro informace, a tam si třeba půjčovat kazety A to byl jeden z těch cílů…
LZ: Počkej, ale hodně lidí to dělalo jenom proto, že to bylo ve flóru. Promítal jsem lidem video, my jsme byli vůbec první, kteří promítali americké filmy jako Jesus Christ Superstar, The Wall. Ty se u nás nesměly promítat, nebo nevím - prostě se jinde nepromítaly. Ale protože u nás to bylo pro členskou základnu, tak to nebylo proti žádnému zákonu. Jen jsem musel dbát na to, aby každý, kdo tam přišel, měl členskou legitimaci. Jinak by to mohli považovat za já nevím jaký trestný čin…

JB: Jak jsi došel k tomu, že máš vzdělávat lidi?LZ: Napadlo mě, že je u nás třeba hudební publicistika absolutně v hajzlu. S prominutím. Že tady byl Rejžek, Černý, Dorůžka, a tím to končilo. A mně to strašně vadilo! Navíc od těchto lidí bylo hrozně těžké dostat článek třeba do těch sekčních materiálů, i když jsem dobře platil. Velmi dobře.

JB: Mně to povídej. Vždyť jsem ti dělal šéfredaktora Kruhu jeden rok a nevydal jsem ani jedno číslo.
LZ: To bylo asi proto, že jsem tak dobře platil... Takže mě napadlo, že by bylo dobré povzbudit, najít talenty, které by mohly pokračovat v další generaci hudebních publicistů. Postupem doby tam zůstalo jádro asi čtyř, pěti kluků a myslím, že i jedna holka. Ti vlastně tvoří tu, dá se říct, středně mladou generaci hudebních publicistů, takže já jsem hrozně pyšný na to, že jsem přispěl tímhletím impulsem k tomu, že tito lidé existují. To je strašně pěkný pocit, když najednou nějací lidé začnou se chovat tak, jak jim to naprogramuješ (smích). To kecám blbosti. Ale když najednou otevřeš pole, na které ti lidé dobrovolně vstoupí, a jsou vybavení něčím takovým, že to funguje.

JB: Tenkrát byla se ve světě konala taková velká akce rockerů - pomoc hladovějícím v Africe.LZ: Jo, jo, jo.

JB: ...a to my jsme, tedy vy jste v Sekci mladé hudby vydali kazetu a vlastně jste tady tenkrát, kdy se vůbec nepomáhalo nikomu ve světě, zorganizovali pomoc. Jak to vlastně bylo?
LZ: Ve světě se pomáhalo. Jmenovalo se to Aid for Africa. Tenkrát byl v zvlášť Habeši a ještě i v jiných afrických zemích hladomor jak bič, strašně moc lidí umíralo hlady. A rockeři se, jako už několikrát před tím a potom také, rozhodli pro masovou akci - benefiční koncerty, nahrávky atd. Rozhodli se sehnat peníze na pomoc těmto hladovějícím lidem. Já jsem se rozhodl se přidat, protože já s nimi prostě soucítím… Empatie je totiž další věc, o které bych .... zase odskakuju… empatie je jedna ze strašidelně důležitých věcí a současné lidstvo jakoby se od ní odklánělo.

JB: Myslíš empatii jako vcítění do těch druhých?
LZ: Vciťování se je vlastně synchronizace vlastního cítění s druhým člověkem. Má vést k nebojovému, k nezápasícímu vztahu. Ta empatie je pro mě hrozně důležitá věc, a vůbec nevím, jak bych se měl bavit s někým, kdo je neempatický. Všechno zůstává na povrchu…
O čem jsme se to bavili?

JB: Jak tě v době, kdy to nikdo nedělal, napadnout, že budeš dělat koncert na pomoc hladovějícím v Africe?
LZ: Ta empatie byl hlavní důvod. Díky bohu se podařilo sehnat od lidí - byls’ tam také - nahrávky. Petr Skoumal tam byl, Merta a další, já už si to nepamatuji. Zajímavé bylo, že když ministr zahraničních věcí Chňoupek dozvěděl, že děláme tuhle pomoc, tak se velmi rozlítil. My jsme tenkrát byli v kontaktu s Habešským velvyslancem v Praze, tenkrát to byla komunistická země, já nevím, jak je to teď, a Chňoupek zakázal habešskému velvyslanci veškerý styk s námi, takže jsme pomáhat nesměli. Ten bolševismus byl tak absurdní, že to zakázal lidem jenom proto, že to nebylo od něj, že to nesmrdělo stejně jako on. Prostě to nemělo ten smrad. Jako když se očuchávají psi…

JB: Oni zkrátka nesnášeli jakoukoli aktivitu, která byla mimo ty povolený struktury...LZ: Jistě, hlavně to, žes jim nešpuntoval hlavu do jejich zadnice. Tak nakonec dokonce zakázali tuhletu pomoc Africe. Naštěstí se to prý z Červeného kříže nakonec dostalo tam, kam mělo.

O POČÍTAČÍCHLZ: Jakmile se objevily počítače, tak jsem úplně explodoval nadšením.

JB: Řekni mi, proč jsi se dal vlastně na tuhle dráhu? Co ti to dalo? Proč jsi opustil ten reálný svět někde a zasedl k obrazovce?LZ: Pro mě to není nereálný svět. Já nevím, ale ten název virtuální svět je pro mě prostě naprostá pakárna!

JB: Tak mi to vysvětli.
LZ: Pro mě to je fyzický svět, to jsou fyzické součástky, software je fyzická záležitost, to je jenom nástroj, určitý novodobý nástroj. Je to pro mě jenom rychlejší možnost ušetřit čas, energie atd. Pro komunikaci s lidmi, kteří jsou sice méně vidět než byli třeba ti členové Sekce mladé hudby, ale já jsem je také neviděl. Když jsem jim poslal knížku, byli pro mě virtuální? Já nevím... To je prostě fyzický svět, jenom jsou mezi námi vzdálenosti a momentálně ten, kdo je mi fyzicky blízký, tak pro mě jakoby fyzicky existoval, pro mě fyzicky existuje všechno, nebo já bych spíše řekl duchovně nebo psychicky nebo nějak v tomto smyslu. To není virtuální realita nebo nerealita, to jsou pitomosti….
Ten internet je v současné době fenoménem, který je obrovským chaosem, z něhož teprve začíná povstávat nějaký řád. Dostává to jakoby nějaká pravidla, jakýsi směr. Ale při tom je to tak otevřený systém a ta otevřenost systému je jedna z nejdůležitějších věcí vůbec pro to, aby mohl ten systém brát a vydávat informace. Čili feedback toho systému samotného. To není černá díra, do které všechno zmizí nebo zase supernova na ten moment, která jenom vyšlehne všechno do svého okolí. Jsou bohužel lidé, kteří jsou černé díry. Nemáš někdy z některých lidí ve tvé blízkosti pocit, že všechnu energii jakoby požírají z tebe, že do nich jde jako do černé díry? Já jim říkám upíři energie. To jsou takoví ti, co mají černou díru v sobě. Já jsem z nich vždycky nervózní…

JB: Řekni mi jak ti tohleto všechno, co mi tady povídáš, zapadá do toho tvého životního altruismu, v čem je to dobré? Ne, že to funguje! To vím, že to funguje, ale v čem je to dobré. Proč to děláš? Proč jsi s tím spokojený, že to děláš?LZ: Člověče, to já nevím. To nevím.

JB: Ty jsi nikdy v životě nebyl zaměstnaný, ale také jsi nikdy nebydlel nebo jak to je? Vždycky když jsem tě viděl ve sklepě, byl jsi u počítače, pak sis tam lehl a spal tam a my jsme tě našli dopoledne, jak ještě spíš, protože jsi celou noc něco dělal. Žiješ tak pořád?LZ: To dělám do dneška.

JB: Takže ty jsi vlastně homeless.
LZ: Já jsem homeless. Jsem perfektní homeless. Mně nikdy nepatřily bicí, na které jsem hrál, neměl jsem nikdy žádný počítač ve svém vlastnictví. Já nějak nemám, člověče, k vlastnictví vztah. Nevím, čím to je. Já nechci vlastnit.

JB: Ty nejsi ani zaměstnaný ani nevlastníš, tak jak vlastně můžeš žít?LZ: Já nevím. Nějak to furt jde, no. Ta energie, ty výsledky, které jsou atd. tak mi umožňují existovat. Ale je fakt, že dělám celý den a když na mě přijde únava, spánek, no tak se svalím dolů pod stůl a tam spím.

JB: Neschází ti něco?
LZ: Schází mi. Tím, že jsem v tom velkém fofru, neustále produkoval děsný kvanta věcí, musel jsem oddřít taky spoustu věcí za lidi, kteří ode mne za to dostávali peníze, přestože neudělali něco, co měli. A kdybych to neudělal já, tak to nebylo To je jedna z věcí, která mě vyloženě vadí. Parazitismus lidí kolem tebe. Tak jsem nestihl si v životě zařídit to, co, jak říká arabské přísloví, by každý muž měl - zasadit strom, postavit dům a vychovat syna nebo rodinu nebo - jak je to, já nevím. Byl jsem ženatý tři roky, kdysi dávno...

JB: Jak? To jste bydleli pod počítačem?LZ: Ne, tenkrát jsem se vloupal OPBH do opuštěného bytu a narodila se dcera. Bohužel nastal rozvod a bohužel má bejvalá používala dceru jako nástroj proti mně. Žije dneska v Americe. My jsme se našli na internetu před třemi lety. Čirou náhodou.

JB: Jak je to možné?LZ: No, já jsem lítal před těmi třemi lety po internetu, zrovna to bylo před těsně Velikonocemi, a nechal jsem na jednom serveru vzkaz, že děkuji za to, že jsem si mohl zadarmo stáhnout jejich program. A ono se mi něco ozvalo česky a to skutečně byla ona! Takhle jsem se neuvěřitelně našli na internetu…

JB: Láďo, máš také nějaké vztahy s lidmi z ulice, z Prahy, nebo z tvého okolí?LZ: No, že bych to příliš praktikoval, to ne, protože to nějak nepotřebuji nebo nevyžaduji. Ale nevadí mi ho mít, když jsem někde. A nějací ti životní přátele tu samozřejmě jsou, ale teď už jsem raději sám, protože si musím vyřešit a udělat ještě spousty věcí.

JB: Máš pocit, že děláš dobrou věc?
LZ: Já mám pořád pocit, že na jednu stranu zápasím s větrnými mlýny a na druhou stranu se sebou, ale díky tomu nemám žádné větší problémy (smích). Nebo já nevím, jak bych to řekl. Já jsem třeba poznal spoustu lidí, kteří když nejsou pod něčím nebo s něčím spojeni přímo, tak propadají depresi nebo něčemu takovému. Já chci zůstat svobodný celý život, prostě pokud to půjde, než umřu. Nechci se nechat zaměstnat už jenom proto, že bych ztratil trošku toho pocitu svobody. Já prostě nejsem schopen být nesvobodný.
A o čem jsme to mluvili....? (smích)

(upravil JAN BURIAN)

utorok, 8. marca 2016

White-hat session stealing v praxi

S manzelkou objednavame nejake veci z eshopu (lahodkove masiarstvo http://www.oravskedobroty.sk/ tzn vela poloziek a ladenie nakupu). Ja to tam popri diskusii naklikam, ale zislo by sa aby sme kosik videli a mohli upravovat (ten tlacenky zoberme viac a nech to radsej nakrajaju) obaja.

Nastupuje white hat session stealing v praxi:

  1. chrome
  2. shift+ctrl+j (developer tools)
  3. resources tab / cookies menu / www.oravskedobroty.sk
  4. do konzoly napisat document.cookie
  5. zobrazia sa kukiny aktualnej session
  6. copy nieco co vyzera ako kosik_id (v tomto pripade basket_id)
  7. presun basket_id=hodnota stringu na druhy pocitac
  8. otvorenie stranky - v nasom pripade www.oravskedobroty.sk
  9. shift+ctrl+j (developer tools)
  10. resources tab / cookies menu / www.oravskedobroty.sk
  11. document.cookie="basket_id=hodnota"
  12. zmazanie session cookie PHPSESSID (prava mys, delete)
  13. reload stranky
  14. kosiky su kvantovo previazane, teda co sa deje s jednym, deje sa nadsvetelnou rychlostou aj s druhym.

Webshop zistil, ze ide o navrativsieho zakaznika ktory ma kosik_id cookie ale nema sesion cookie PHPSESSID a zobrazil obsah kosika.
Tento je odteraz zdielany a da sa menit z oboch browserov.

utorok, 28. apríla 2015

Windows 7: broken networking and "Windows could not start the Diagnostic Policy Service service on Local Computer" error

After power outage the friend's computer lost the network connectivity. The machine could list available wifi networks, but after entering the (correct) password there was no network access at all. I connected the cable and no network on the cable too.

Strange.

There is some kind of built-in self-diagnostics in Windows but it was unable to work because of Diagnostic Policy Service startup problem.

Manual start of  Diagnostic Policy Service from the Services control panel was not successfull, so my over-the-phone support failed, teamviewer was out of discussion because of non-working network so after few days the machine landed on my desk.

I checked everything, booted live cd with fresh drweb antivirus, but everyting was ok.
No virus except Windows itself was found.
So far so good.

I booted Windows in safe mode with networking support, but it's impossible to run Diagnostic Policy Service in Safe mode.

Strange.

I booter Windows in normal mode, tested the wifi, run the diagnostic, tried to start Diagnostic Policy Service manually and got

Windows could not start the Diagnostic Policy Service service on Local Computer
Error 5: Access is denied

At leass I can google something.

After lot of incorrect stuff I found the working solution:

1)
run cmd.exe as administrator

2)
net localgroup Administrators /add networkservice
net localgroup Administrators /add localservice

3)
exit cmd

4)
restart

I found this on http://answers.microsoft.com/en-us/windows/forum/windows_7-networking/cannot-start-diagnostics-policy-service/66901218-e54b-4dc8-93e9-3f1d2dabd49f.
The page is Microsoft made so it's quite idiotic and you can not link to particular answer as it's quite common nowadays so look for the danielgr's answer from October 17, 2014.

streda, 25. júna 2014

vimdiff as svn diff tool

It's easy to like vimdiff. It's simply great.

This is small howto for using vimdiff as svn diff tool:

1)
create diffwrap.sh script:
#!/bin/sh
# http://blog.tplus1.com/blog/2007/08/29/how-to-use-vimdiff-as-the-subversion-diff-tool/

# Configure your favorite diff program here.
DIFF="/usr/bin/vimdiff"

# Subversion provides the paths we need as the sixth
# and seventh parameters.
LEFT=${6}
RIGHT=${7}

# Call the diff command (change the following line
# to make sense for your merge program).
#$DIFF --left $LEFT --right $RIGHT
$DIFF $LEFT $RIGHT

# Return an errorcode of 0 if no differences were detected,
# 1 if some were.
# Any other errorcode will be treated as fatal.

2)
create svnvimdiff.sh script:
#!/bin/bash
svn diff --diff-cmd=diffwrap.sh $1 $2 $3 $4 $5 $6 $7 $8

3)
enjoy diffs:
go to svn-versioned folder and run svnvimdiff.sh
It will open vimdiff for every modified file. For diffing only single file just put relative filename (or part of unique path) as parameter.

streda, 12. marca 2014

Show logical structure while Debugging java code in Eclipse

This is copy/paste from wonderful Abdullah Çetin ÇAVDAR's blogpost 5 Tips for Debugging Java Code in Eclipse.

Logical Structure

The logical structure is very handy for examining things like maps and other java collections classes, instead of showing the full detail of all the internal variables the view will only show the “logical” pieces. It is activated/deactivated from “Variables” view using logical structure toggle button.





piatok, 2. augusta 2013

ReRAM, sci-fi a neurónové siete

Co maju spolocne ReRAM, sci-fi a neuronove siete?

Memristor.

Memristor je celkom zaujimavy pasivny prvok, ktory pomocou zmeny velkosti napatia meni velkost odporu,
zmena velkosti odporu je opakovatelna, rychla a nezavisla na napajani
a hlavne je tato velkost odporu precitatelna (detekovatelna) bez zmeny stavu,
takze sa da pouzit na relativne rychle neobmedzene prepisovatelne energeticky nezavisle pamate
napriklad ako priama nahrada relativny rychlych energeticky nezavislych ale obmedzene prepisovatelnych Flash pamati.

Je to analogova suciastka takze velkost odporu moze nadobudat spojite hodnoty.

Spravanie memristoru je napadne podobne spravaniu synapsie v biologickych neuronovych sietach
a predpoklada sa masivne pouzitie v oblasti umelych neuronovych sieti
a tiez pokusy o napodobnenie realnych neuronovych sieti (simulacia prace mozgu).

Sc-fi autori by mali odteraz namiesto pozitronovych mozgov zacat pouzivat pojem memristorove mozgy.


1971
Leon Chua z University of California, Berkeley teoreticky predpovedal memristor ako stvrtu zakladnu suciastku k trom dovtedy znamym (rezistor, kondenzator, induktor) analogovym zakladnym suciastkam.

2010:
http://www.zive.cz/clanky/memristor-blizke-setkani-ctvrteho-druhu/sc-3-a-152704/default.aspx

2013:
https://www.abclinuxu.cz/clanky/hw-novinky-samsung-pujde-v-armovych-slepejich-qualcommu#panasonic-zahajil-seriovou-vyrobu-mikropocitacu-s-reram-memristory
http://panasonic.co.jp/corp/news/official.data/data.dir/2013/07/en130730-2/en130730-2.html

pondelok, 7. januára 2013

Steam pre Fedora 17

Steam vydal svojho linuxového klienta, ale oficiálna verzia je len pre 32-bitové Ubuntu. Ostatné systémy sú viac-menej ignorované.
Pre Fedoru bol dostupný repozitár na adrese http://spot.fedorapeople.org/steam/ ale keďže fedorapeople nie je určená na hostovanie repozitárov, bol stiahnutý.
Zo stránky https://developer.valvesoftware.com/wiki/Steam_under_Linux#Fedora Valve priamo odkazuje na opensuse steam repo http://software.opensuse.org/package/steam z ktorého je možné stiahnuť 32 aj 64-bit RPM verzie steam-v1.0.0.18 pre Fedora 16 a Fedora 17.

Problémov je s nimi niekoľko:
  • RPM pre Fedora 16 majú v závislostiach glibc vo verzii ktorá pre Fedora 16 neexistuje, takže klient pre F16 je nenainštalovateľný
  • 32-bit a 64-bit verzie RPM sa líšia len v jednej závislosti a teda celá 64-bitovosť už tradične začína aj končí v názve RPM a inak je to len FAKE-64 a všetko potrebuje 32-bit knižnice
  • RPM nemá správne závislosti, teda ani po úspešnom nainštalovaní sa Vám steam nerozbehne

V krátkosti - treba stiahnuť
resp.
a nainštalovať spolu so zabudnutými závislosťami:

yum localinstall steam-1.0.0.18-1.1.*.rpm openal-soft.i686 mesa-libGL.i686

Potom už steam ide pekne spustiť.

štvrtok, 4. októbra 2012

Extrémne potápanie nielen v Hranickej priepasti


Krzysztof Starnawski, Hranická propast, 2012/10

Extrémni potápači sú zvláštna skupina ľudí.

Ponor do 250+ metrov je šialenosť na hranici možností ľudského organizmu. Ponor do 300+ metrov je extrém ktorý zatiaľ absolvovalo menej ľudí ako bolo na Mesiaci.

Dýcha sa tam zvláštna zmes plynov (napr. kyslík + dusík + hélium) s premenlivým zmiešavacím pomerom a tlakmi, minúta pobytu dole znamená hodinu dekompresie v menšej hĺbke, kyslík sa môže stať toxickým, z občasného prebytku CO2 sa cítite (a rozmýšľate) ako keď nalačno vypijete päť suchých Martini, proste šanca na utopenie je extrémne vysoká.

Na svete je zopár priepastí zatopených sladkou vodou, ktoré sú používané na tréning a zároveň sa na nich dosahujú tieto zvláštne rekordy.

Jeden zaujímavý ponor sa podaril 1.10.2012, keď poľský potápač Krzysztof Starnawski zišiel do hĺbky 217m a spustil meracie zariadenie do hĺbky 373m, čím sa Hranická priepasť zaradila na druhé miesto v hĺbke medzi sladkovodnými jaskyňami. Následne potom klesol do hĺbky 223m, čím prekonal poľský hĺbkový rekord.

novinky.cz - tipy na vylety - Hranická propast je hlubsi nez se cekalo

Pri ponoroch sa používa uzavretý systém úpravy vzduchu (t.j. žiadne bublinky), podobný ako sa používa pri záchranných akciách v ponorkách alebo tiež podobný ako používajú kozmonauti pri spacewalkoch. Pracujúci človek totiž za minútu potrebuje len asi 6 litrov kyslíka, ale vydýcha asi 100 litrov vzduchu. Je to spôsobené tým, že dýchací reflex je ovládaný hladinou CO2, ktorého sa telo potrebuje zbaviť. Preto je efektívne vydychovaný plyn zbavovať CO2, pridávať k nemu malé množstvo kyslíka a recyklovať. Oveľa viac k problematike je na Rebreather.

Staršie detaily k ponoru do Hranickej propasti su na dualrebreather.com - nurkowanie hranicka pekná staršia schéma jaskynného systému je na dualrebreather.com - propast.

Aktuálne fotky z ponoru 1.10.2012 sú na dualrebreather.com - galeria - HranickaPropast (373m).

Viac o Hranickej priepasti a o samotnom Jazierku a jaskyni pod ním.

Vizualizácia Jazierka a jaskyne je aj na advanceddivermagazine.com.

Slušná porcia na čítanie o rekordoch je na wikipedia.org - Krzysztof Starnawski - Dive record odtiaľ na stránku o človeku ktorého hĺbkový rekord pred časom Krysztof prekonal - wikipedia.org - David Shaw - Last dive, odtiaľ na outsideonline.com - Raising the Dead (pomerne dlhý článok o Shawovi a jeho poslednom ponore) prípadne aj na video zo Shawovho posledného ponoru aj s komentárom čo sa mu stalo a prečo ho neprežil.

streda, 3. októbra 2012

Nový youtube downloader

Dnes som mal problém s downloadom videa. Informácie o verziách kodekov a rozlíšení videa sa stiahli, ale video samotné nie, vraj

[youtube] Setting language
[youtube] xxxxxxxxxxx: Downloading video webpage
[youtube] xxxxxxxxxxx: Downloading video info webpage
[youtube] xxxxxxxxxxx: Extracting video information

ERROR: unable to download video


Pohľadom na stránku videa som zistil, že je to video nezobrazujúce sa v zoznamoch (This video is unlisted. Only those with the link can see it.)
Rieši to nová verzia youtube=dl dostupná na
https://raw.github.com/rg3/youtube-dl/master/youtube-dl

Vývojári pristúpili k modularizácii downloaderu a distribuujú ho ako python archív. Bežný Python si s tým samozrejme bez problémov poradí, stačí wgetom stiahnuť súbor a pridať mu exec práva:

wget https://raw.github.com/rg3/youtube-dl/master/youtube-dl
chmod +x youtube-dl

a veselo sťahovať.

streda, 18. júla 2012

Strata ilúzií v2.0: Útoky na GSM

Na abclinuxu vyšiel zaujímavý článok o možnostiach získania neautorizovaného prístupu k obsahu GSM hovoru. Vyzerá to, že bežne dostupná technológia dospela k takým výkonom, že crackovanie GSM šifrovania nie je žiadny veľký problém.

Na čtyřjádrovém Xeonu s 8 GiB RAM, grafikou Radeon HD 5900 a 2TB polem z rychlých 15kRPM SCSI disků lze cracknout A5/1 v řádu minut. Se SSD disky a čtyřmi grafikami se dá dostat na sekundy.
...
Co s tím?
link Nejlepší by bylo upgradovat z 25 let starého GSM na nějaký modernější protokol.

pondelok, 16. júla 2012

Eulerian Video Magnification alebo Voight-Kampff

Dobré (a/alebo zaujímavé) veci nájdem väčšinou počas čítania blbostí.

Dnes som takto našiel pomerne novú (2012/05) úžasnú vecičku od chalanov z MIT - Eulerian Video Magnification for Revealing Subtle Changes in the World.
Our method, which we call Eulerian Video Magnification, takes a standard video sequence as input, and applies spatial decomposition, followed by temporal filtering to the frames. The resulting signal is then amplified to reveal hidden information.
V ľudskej reči ide rozdelenie vstupného videa pomocou rôznych frekvenčných, farebných a pohybových filtrov na pracovné videá, rozdelenie týchto na snímky, aplikovanie zvýrazňujúcich filtrov a následné spätné spojenie do formy pracovných videí a potom až pôvodného videa.

Touto technikou dokážu zvýrazniť inak nepostrehnuteľné zmeny alebo parametre ako napríklad frekvenciu pulzu (vhodné na analýzu vzrušenia potenciálne spojeného s klamaním v televíznych vystúpeniach politikov alebo v bezpečnostnom sektore na kontrolných stanoviskách). Pekné je aj v príklade ukázaná kontrola dýchania malého dieťaťa.

V reále niečo ako slávny Voight-Kampff test.

sobota, 19. mája 2012

Linux a 05e3:0718 Genesys Logic, Inc. IDE/SATA Adapter

Dnes som asi 2 hodiny hľadal spôsob, ako pripojiť k linuxovému notebooku externý 3.5" disk so SATA2 rozhraním. Mám takú šikovnú krabičku (niečo ako toto), ktorá má na jednom konci SATA / PATA 3,5" / PATA 2,5" konektory samičky a na druhom konci USB samčeka.
Pripojíš disk, ak máš SATA alebo PATA3,5 tak pripojíš napájanie, pripojíš USB do počítača a je to.
Až na to že v linuxe to nezobrazuje pripojený disk.

Krabička sa v linuxe po
lsusb
identifikuje takto
05e3:0718 Genesys Logic, Inc. IDE/SATA Adapter

Stránka výrobcu je napísaná rozsypaným čajom, info o obládačoch žiadne, zúfalosť vysoká.

Po spomínaných 2 hodinách googlenia som nakoniec našiel skvelý postup, ako to pripojiť. Treba pamätať na to, že disk sa po inicializovaní správa všeliako, len nie štandardne. Treba teda pripojenie realizovať postupne v týchto 4 krokoch:

  1. pripojiť dátový kábel z disku k adaptéru
  2. pripojiť napájanie k disku
  3. počkať kým sa disk rozbehne a inicializuje (prestane pohybovať hlavami a zostane v kľude)
  4. pripojiť USB koncovku adaptéra k PC
Pre anglicky hovoriacich čitateľov nechávam aj pôvodný postup:

  1. Connect the IDE-USB adapter to the HDD
  2. Apply power to the HDD
  3. the HDD must be spinning and ready (heads unlocked)
  4. plug in the USB cable at the PC

utorok, 24. apríla 2012

Fedora 17

Mám nový stroj na chat/maily/web. Oproti normálnemu stolovému pc má výrazne nižšiu spotrebu, funkčný power saving a dualcore 64-bit CPU na bežné činnosti bohate postačuje.

Takže inštalujem systém.

Ako redhat fanboy dávam Fedoru. Keďže mám dobré skúsenosti s alfa a beta verziami Fedory (na ďalšom notebooku mám dlhodobo nahodenú alfa verziu a padá to menej často ako WinXP), dávam najnovšiu betu - teda Fedora 17 beta.

Inštalácia prebehla v podstate klasicky - stiahnuť xfce live spin (kde/gnome sucks), rozdeliť disk a nainštalovať. Po reboote štandardný problém s inštaláciou GRUB2 z live usb na /dev/sda.
Riešenie - USB naspäť, boot, pokračovať v boote z /dev/sda, login,
su
následne
grub2-install /dev/sda
a reštart už bez USB pre overenie či je boot v poriadku. Je.

Nasleduje prepnutie na roota
su
(spomínal som už že sudo veľmi nemusím?) a klasický
yum update
a poďho na chrome:
treba pridať Google yum repo, teda uložiť konfiguráciu google yum repo
[google-chrome]
name=google-chrome - 64-bit
baseurl=http://dl.google.com/linux/chrome/rpm/stable/x86_64
enabled=1
gpgcheck=1
gpgkey=https://dl-ssl.google.com/linux/linux_signing_key.pub
do súboru
/etc/yum.repos.d/google.repo
Teraz treba ešte nainštalovať Google GPG kľúč
wget https://dl-ssl.google.com/linux/linux_signing_key.pub
rpm --import linux_signing_key.pub
rm -y linux_signing_key.pub
a na koniec nainštalovať samotný chrome (beta verzia je na bežné používanie dostatočne odladená)
yum install google-chrome-beta

Podľa potreby budem ešte pridávať rpmfusion repo a inštalovať mp3 kodeky, ale to asi až zajtra alebo podľa potreby.

Pre playback mp3 súborov je potrebné pridať prinajmenšom gstreamer plugin. V štandardnom yum repo z ideologických dôvodov nie je, treba ho nahrať napr. z rpmfusion repo.
Pridáme rpmfusion repo:
yum localinstall --nogpgcheck http://download1.rpmfusion.org/free/fedora/rpmfusion-free-release-branched.noarch.rpm http://download1.rpmfusion.org/nonfree/fedora/rpmfusion-nonfree-release-branched.noarch.rpm
všetky odpovede Y, následne už len nainštalovať plugin:
yum install gstreamer-plugins-ugly

štvrtok, 19. apríla 2012

Problémy s inštaláciou SP2 na Windows Vista SP1

Nie že by som chcel suplovať support Microsoftu, ale zabil som týmto 3 večery, takže ak by to niekomu ušetrilo nejaký čas, budem rád.


Microsoft ukončil podporu Windows Vista a Windows Vista SP1, takže treba upgradnúť na Windows Vista SP2. To by bolo fajn, keby upgrade fungoval. Inštalácia cez službu Windows Update neprejde. Po požiadavke nainštalovať všetky updaty sa nainštaluje KB937287, následne je požadovaný reštart a systém po boote zobrazí Configuring Updates Stage 3 of 3 a znova sa rebootne. Toto robí donekonečna.


Bez ďalšieho počítača je človek nahraný.


Po troche googlenia som objavil ručný fix, len treba mať inštalačné DVD na repair boot.


Následne som skúsil stiahnuť SP2 a nainštalovať ho v offline móde.
Má to 450MB takže to chvíľku trvá. Po spustení a pár desiatkach sekúnd inštalácia spadla, problém bol v nemožnosti nainštalovať KB955430 (info o tom že inštaluje tento KB preblikne na pár sekúnd, následný log chýb je v inštalačnom logu, v sekcii problémy).


Netreba strácať čas čítaním blábolov na Microsoft Social Technete, tento update sa nedá nainštalovať kvôli bordelu v registry (chyba 0x80070057). Na opravu sa dá použiť MSFixit50627.
Po jeho skončení sa dá nainštalovať KB955430 a následne aj KB948465 (Vista SP2).


Update: Včera Dnes ráno o 03:09 sa to zdalo ako dokončené. Pekne zbehli jednotlivé kroky inštalácie SP2, po reštarte sa zobrazilo "Nevpínať, inštalujem..." a dokonca sa ani nezaseklo na f8ze 3/3 pri 50% ako o pár riadkov vyššie, ale ráno tam svietila chyba - timeout pri reštarte alebo spustení nejakého servisu (klasická MS hláška povie čo sa stalo (Windows servicing store problém) ale nepovie prečo sa to stalo) s doporučením že:

  • treba skúsiť nainštalovať SP2 v offline režime (čo som sa samozrejme pokúšal niekoľko krát spraviť)
  • treba odinštalovať antivíry (DrWeb servisy som vypol 2 či 3 reštarty predtým)
  • treba spustiť Windows Vista System Update Readiness Tool na kontrolu (offline inštalačný balík kontroly má 70MB som stiahol a spustil, uvidíme večer čo tool zistí.). Teraz keď to píšem tak som našiel novší System update readiness tool z roku 2012, skúsim večer aj ten. Teraz keď čítam čo som napísal vidím, že "Podporované operačné systémy:Windows Vista Service Pack 2" takže nič.