U Orwella jsem si vcelku jistý: je to tím, že to byl člověk, který s komunismem a soudružskými praktikami měl své zkušenosti ze španělské války (Hold Katalánsku opravdu doporučuji). Orwell byl ostatně velmi zajímavý zjev, a domnívám se, že dnešní skutkově impotentní novináři a spisovatelé volající po angažované žurnalistice a umění by místo planého žvanění měli vyrazit do nějaké té války, nebo na místo katastrofy, kde by mohli prokázat především svou vlastní (tak velkohubě prezentovanou) angažovanost se stejnou samozřejmostí, jako to dokázal on.
Není důležité, že dnes je komunismus zatlačen do pozadí. Důležité je, že jakákoliv jeho instance nezbytně skončí ve stavu, který s tak mrazivou přesností Orwell popsal. Proto je 1984 tak důležité: jako varování pro všechny mladé levičáky, kteří v socialismu a potažmo komunismu vidí náplast na zparchantělost kapitalismu. Nuže, milí mladí přátelé, zatím každý socialismus dříve či později skončil lágry a monstrprocesy a všeobecnou chudobou a omezováním osobní svobody myslet a dalšími úžasnými věcmi. A samozřejme: válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla.
...
Tyhle tlaky už je vidět nejen v americké společnosti, která sama sobě ruší občanská práva, aby se vyhla terorismu (chce se mi trochu parafrázovat Churchilla: Mohli jsme si vybrat mezi terorismem a nesvobodou. Vybrali jsme si nesvobodu a máme terorismus.), ale i v naší skvělé a tolik nadřazené EU, která je tak tolerantní, že žádnou netoleranci nebude tolerovat.
451
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára